1. Poručil Bůh kdysi pustým pláním, aby rodily, po zemi nás rozsel ze svých dlaní jako obilí. Jako rozsévač nás rozsel všude na kulatou zem, ví o všem, co bylo, je a bude, čeká na sklizeň. R: Chci, Pane, růst, chci vydat klasy, slovo tvých úst je slovem spásy, chci, Pane, růst a dobře vím, slovo tvých úst je sluncem mým. 2. Jedno zrno padlo na kraj cesty, nevzklíčilo však, nevydalo žádné ratolesti, sezobl je pták. Jiné padlo na skálu, kde trny zadusily je, beze světla klíček nepatrný dlouho nežije. 3. Jenom v Boží půdě zrno zraje, světlo má i vzduch, úroda pak z něho veliká je, raduje se Bůh. I když mnohé strasti sužují mě, v Bohu jsem si jist, že přinese jednou i mé símě stonásobný zisk.